Božena Němcová - Babička
Božena Němcová
Babička
Tato kniha patří mezi nejkrásnější díla Boženy Němcové. Popisuje zde své krásné dětství, které prožila na Starém Bělidle. Popisuje zde svoji babičku jako vzor dobroty a moudrosti. Babička měla syna a dvě dcery. Bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce se starou Bělkou. Babičce přišel list od dcery Terezky, která jí žádala, aby se k nim odstěhovala a pomohla jí s výchovou dětí. Babička přijela na Staré Bělidlo, kde byla velmi očekávána. Děti si babičku prohlížely, sahaly jí do kapsáře a neustále se jí na něco vyptávaly. Babička jim přivezla kuřátka a čtyřbarevná koťátka. Děti měli z toho velkou radost. Babička se brzy se všemi spřátelila a všichni si vážili její moudrosti. Při jedné vycházce s dětmi se babička seznámila s kněžnou, která je pozvala do zámku. Děti se na zámek moc těšily. V zámku se všem moc líbilo. Babička s dětmi chodila hodně na návštěvy, např. K myslivci Bauerovi, který jim pověděl historku o Viktorce. Na zpáteční cestě ji zpatřili. Otec dětí byl sloužící u paní kněžny, odjížděl s kněžnou na zimu do Vídně. To pak bývalo na Starém Bělidle smutno. Také kněžna si vážila rad a zkušeností babičky, zvala ji na zámek. Jejich rad vždy uposlechla. Babička pomohla svou přímluvou u kněžny a komtese Hortensii. Lidé ani neviděli, jak babička stárne, jen ona sama už to cítila. Mnohdy říkávala Adélce ukazujíc na starou jabloň, která rok co rok víc schla: ,,My jsme si rovny, půjdeme asi zároveň spát“. Babička to samé jaro kašlala, nemohla už dojít do městečka do božího kostelíčka, jak říkala. Z myslivny, že mlýna i že Žernova chodili kolikrát za den se ptát, jak je babičce. Nebylo jí lépe. Na druhý den po návratu dětí babička tiše skonala. Když zazněl umíráček, hlásající všemu lidu: ,,Není více babičky“, zaplakalo celé údolíčko