Odpouštěcí
Stojím u okna a je mi smutno velice. Tečou mi slzy, když vidím tě s jinou držet se za ruce. Myslím na tebe každou noc, kéž by moje láska měla čarovnou moc!
Posílám Ti zprávu, přes uplakané mraky a píšu Ti v řádcích, že bych plakal taky. Víš, že jen pro tebe, mé srdce Láskou plane. Slib Lásko moje, že samo nezůstane.
Kdo zná jak nehezké je zklamání, kdo zná jak chladný je svět, pochopí zoufalé volaní: Vrať se lásko má zpět!
Až ti jednou bude smutno a nebude nikoho, kdo by Tě rozesmál, vzpomeň si na mou tvář a na toho, kdo Tě miloval.
Smutno je mi bez Tebe, smutno jako v hrobě. Častokrát si říkávám, jak se daří tobě...
Jestli mě miluješ, proč lásku tajíš? Jestli mě nenávidíš, proč srdce trápíš?
Jsem tělo bez duše, neforemná hmota, sedím a dívám se do zdi, jsem jak socha. Život mi dáš jenom ty, vrať se mi, vrať se mi, vrať se mi.
Lásko, odcházíš, dohořívá plamínek svíčky vánoční. Nocí teď zní tóny, cos ve mě rozehřál. Ještě tu jsou, Tvůj hlas Tvé teplo, Tvůj stín. Odcházíš lásko, něžný amen za naši Láskou. Zůstává mi víra v ráno, tolik unavené a cizí
Až poznáš, co je zklamání a jak malý je svět, pak pochopíš to voláni ..... Lásko, vrať se mi zpět!
Jako samotář bez duše i těla si teď připadám, kéž bys tu tak se mnou býti směla a já necítil se tolik sám.